Mittwoch, 29. Juli 2015

Indien zum zweiten Mal / Indie podruhe

 Indien oder Namaste zum zweiten Mal.
Indie aneb Namaste podruhe.

11.-27.3.2015


Wir sind wieder in Indien. Das Land, in dem die heilige Kuh auf einem Muellberg thront. Diesmal ist unser Plan Indien vom Sueden in den Norden zu durchqueren, um nach Nepal zu kommen.

Opet v Indii. Tam, kde posvatne kravy truni na hromade odpadu. Tentokrat je nas plan projet Indii od jihu na sever, abychom se dostali do Nepalu.


Unterwegs machen wir einen Halt in den Backwaters von Kerala. Eigentlich wollten wir eine oeffentliche Faehre nehmen um die Backwaters zu erkunden, aber leider ist heute ein Streik angesagt. Alle oeffentlichen Verkehrsmittel stehen still und die Laeden haben geschlossen....also cruisen wir mit dem Moped (das wir zum Glueck schon gestern ausgeliehen haben) auf dem Festland rum und laufen dann entlang eines Kanales. Es ist ein ruhiger Tag, unglaublich heiss, die Sonne ist allgegenwaertig und alles wirkt, als wuerde der Streiktag zum Ausruhen und Erholen genutzt. Man sieht Einheimische, wie sie sich im Kanal abkuehlen, angeln, Karten spielen oder mit dem Boot irgendwohin paddeln. Aber vielleicht ist es hier so ruhig und entspannt wie an jedem normalen Werkstag.

Cestou stavime v Backwaters (stojatych vodach) ve state Kerala. Chteli jsme je prozkoumat na palube hromadneho trajektu, ale bohuzel je zrovna dnes vyhlasena stavka. Dopravni prostredky hromadne dopravy nejezdi a vsechny obchody jsou zavrene....a tak si to svistime po pevnine na mopedu, ktery jsme si nastesti zapujcili jiz vcera, a pak pesky prozkoumavame okoli jednoho vodniho kanalu. Je poklidny den, neuveritelne vedro, slunce je vsudypritomne a vse nasvedcuje tomu, ze stavku mistni vitaji jako den k odpocinku. Vidime je, jak se chladi v kanalu, rybari, hraji karty a nebo nekam padluji na lodce. Ale mozna tu panuje takovy klid a pohoda jako v kterykoli jiny pracovni den.


Ein paar Tage am Strand sind immer gut. Marari Strand in Kerala.
Par dni na plazi nikdy neskodi. Plaz Marari ve state Kerala.



In Bangalore fahren wir mit der brandneuen Metro, die erstaunlicherweise fast leer ist. Warum ist sie denn so leer? Vielleicht ist es einfach zu kompliziert fuer die Inder, denn das Gepaeck wird wie am Flughafen kontroliert und falls man gefaehrliche Gegenstaende wie Taschenmesser oder Scheere mitfuehrt, wird dies zusammen mit dem Namen aufgeschrieben....na stellt euch vor, es gaebe solche Kontrollen in irgendeiner grossen Stadt in Europa. Das wuerde ewig dauern!

Funglnove metro v Bangalore a k nasemu prekvapeni skoro prazdne. Proc jen je tak prazdne? Mozna je to pro Indy proste moc komplikovane, kdyz jsou zavazadla pri vstupu do prostoru metra kontrolovana podobne jako na letisti. Pokud s sebou mate nebezpecne predmety jako napriklad kapesni nozik ci nuzky na nehty, jsou tyto spolecne se jmenem zapsany do evidence...jen si predstavte, kdyby takove kontroly byly zavedeny v kteremkoli vetsim meste v Evrope...to by trvalo vecne!

 Zuege hingegen sind ein beliebtes Transportmittel und auf den Anschluss auf dem Bahnhof warten, kann auch ein bisschen laenger dauern. Bis zu zwoelf Stunden Verspaetung wegen Nebel ist keine Ausnahme. Das Zugfahren nimmt aber auch seine Zeit in Anspruch, wie unsere 46-stuendinge Fahrt nach Varanasi. Einen Tag, eine Nacht, einen Tag und noch eine Nacht verbringen wir in einem Zug. Neben Menschen mit uns am Bord: unzaehlige Kakerlaken und sogar ein paar Maeuse.

Vlaky jsou naopak velmi oblibenym dopravnim prostredkem a cekani na navazujici spoj se obcas dost protahne. Az dvanact hodin zpozdeni kvuli mlze neni vyjimkou. Jizda vlakem ale take muze trvat vecnost, jako nase 46-hodinova cesta do Varanasi. Jeden den, jednu noc, jeden den a jednu noc travime ve vlaku. Posadku krome lidi tvori nepocitatelni svabi a dokonce i nekolik mysi.

  Nachdem man sich an der Landschaft genug gesaettigt hat, bleibt genug Zeit zum lessen...
Kdyz se clovek nasytil pohledy na mihajici se krajinu, zbyva dost casu na cteni...
..oder zum schlafen. Was sieht man eigentlich alles aus dem Fenster eines Zuges in Indien?
Wenn man aus dem Fenster schaut, bietet sich der Blick auf Palmen, bunte Haeuser, Muell fressende Kuehe, Frauen in Saris die barfuss ueber Gleise laufend schwere Saecke auf ihren Koepfen tragen, kleine Slums, spielende Kinder und noch mehr Muell. Insbesondere wenn man nach einer Nachtzugfahrt fruehs aufwacht, sieht man entlang der Gleisen hockende und sich entleerende Menschen. Viele hocken direkt auf den Gleisen, viele ein Stueckchen weiter auf dem Feld, keiner regt sich auf, es ist so etwas natuerliches hier.
Wir spueren die Hitze, riechen das Abwasser, eckeln uns vor den Kakerlaken, die im Zug eine Mehrheit bilden, fuehlen uns verschwitzt und klebrig...doch dann kommt wieder mal eine Prise frischer Luft rein...wir erleben Indien.
 
..nebo spani. Ale co vse je mozne spatrit z vlaku v Indii? Pohled z okna nabizi podivanou na palmy, domy vsemoznych barev, kravy pozirajici odpadky, bose zeny v barevnych sari, ktere nesouci na hlave pytle s naklademm klopytaji bosky pres koleje, male slumy, deti hrajici si v kolejisti a jeste vice odpadu. Obzvlaste vykoukne-li clovek z okna brzy po ranu po nocni jizde, je podel kolejiste mozne spatrit spousta na bobku sedicich a velkou potrebu vykonavajicich lidi. Nekteri sedi primo v kolejisti, jini kousek opodal na poli. Nikdo se tu nad tim nepozastavuje, je to tu naprosto prirozene.
Pocitujeme vedro, citime pach z odpadnich rour, stitime se svabu, kteri ve vlaku predstavuji vetsinu, jsme propoceni a olepeni...ale pak do vlaku pronika zavan cerstveho vzduchu...zazivame Indii.
Sehr frueh am Morgen...oder mitten in der Nacht...aber endlich in der heiligen Stadt Varanasi angekommen.
Hodne brzo rano...nebo uprostred noci...ale konecne jsme dorazili do posvatneho mesta Varanasi.

 Namaste!


Leute aus dem Westen werden in Indien angeblich die “Guten Morgen” Leute gennant, und viele haben Spass daran, uns den ganzen Tag mit “Good morning” zu grüßen und lächeln dabei. Ein Gästehausbesitzer in Udaipur hat sogar eine kurze Geschichte über die“Guten Morgen” Leute geschrieben. “Ich wollte schon immer mehr über die Guten Morgen Leute wissen: was sie essen, was sie machen und vor allem, wie sie weiß werden.”
 
Lidem ze zapadu se pry v Indii rika "Dobre rano" lidi, a mnohe to bavi, zdravit nas slovy "dobre rano" po cely den. Majitel jedne ubytovny v Udaipuru dokonce sepsal kratkou story o "dobre rano" lidech."Vzdycky jsem chtel vedet vic o tech "dobre rano" lidech: co ji, co delaji a hlavne, jak se stali bilymi."

Holy bin in Varanasi.
 Nicht nur die Stadt ist heilig, sogar die Abfalleimer.
Nejen to mesto je posvatne, posvatne jsou zde i odpadkove kose.
Das taegliche Leben am heiligen Fluss Ganges....
Kazdodenni zivot u posvatne reky Gangy...
Hier werden bunte Saris und
Zde se rucne perou barevna sari a
...andere Kleider gewaschen und in die Sonne zum Trocknen ausgebreitet. 
...a ostatni textilie a nasledne se rozprostrou po brehu, aby je slunce mohlo vysusit. 

Laundry service direct im heiligen Fluss.
Sluzba prani pradla primo v posvatne rece.
Hier baden auch die Wasserbueffel.
Koupou se zde take vodni buvoli.
Morgenzeremonie.
Ranni ceremonie.
Baden im heiligen Ganges frueh am Morgen. Die Suenden waschen.
Ranni koupel v posvatne rece Ganga. Smyvani hrichu.
Eine Bootsfahrt bei Sonnenaufgang.
Plavba za vychodu slunce.
Vom Boot aus....hinduistische Rituale.
Pohled z lodi....hinduisticke ritualy v plnem proudu.
Die Stadt Varanasi wacht frueh auf.
Mesto Varanasi se probouzi brzy.
 Am Tag ist es am Ufer Ganges sehr ruhig, kein Verkehr, nur Menschen und Tiere, die hier unterwegs sind.
Ve dne je to na brehu Gangy velmi klidne, zadna doprava, prochazi se zde jen lide a zvirata.

Am Abend wird es wieder voll.
K veceru to zde opet oziva.

Ein Mittagschlaefchen in der Rikscha.
Poledni spanek na rikse.



Auf den Strassen von Varanasi... Fahrradrikschas
V ulicich Varanasi...cykloriksa

Die Mittagshitze. Nur die "Britishers" und Verrueckten laufen rum.
Poledni vedra. Jen "Britove" a blazni behaj po meste.
 
Ergaenzung: und Kuehe laufen rum.
Doplneni: a kravy pobihaj po meste.




Montag, 6. Juli 2015

Besuch von Freunden


 

Wir fliegen nach Sri Lanka! Letíme na Srí Lanku!


14.02.-11.3.2015


Cathleen und Marcel wollen ihren Urlaub machen und uns auf der Reise besuchen. Die Wahl fällt auf Sri Lanka! Eine Fährenverbindung zwischen Indien und Sri Lanka gibt es zurzeit leider nicht, deshalb buchen wir Flugtickets von Madurai, Tamil Nadu und freuen uns auf den Strandurlaub!

Cathleen a Marcel budou mít dovolenou a chtějí se s námi potkat někde na cestě. Volba nakonec padá na Srí Lanku! Jelikož mezi Indíí a Srí Lankou momentálně neexistuje spojení trajektem, rezervujeme si letenky z Maduraje v Tamil Nadu v Indii a těšíme se na dovolenou na pláži!

45 Minuten nach dem Abflug in Madurai in Südindien landen wir schon am Flughafen von Colombo, wo wir über couchsurfing einen Gastgeber gefunden haben und freuen uns, ihn zu treffen. Als erstes werden wir zunächst von einer Hitzewand hinter der Schiebetür des Flughafens begrüßt. In Südindien war es auch schon warm, hier ist es aber tropisch feucht.
Jonathan, unser Gastgeber empfägt uns mit Lächeln, kalten Getränken und einem Raumventialtor, mehr brauchen wir in diesem Moment nicht :) Uns ist schon der erste Unterschied zu Indien aufgefallen: man kann hier die Arme ausstrecken, ohne dass man jemanden anfässt....es gibt hier so viel Freiraum und viel weniger Menschen!

45 minut po vzletu v Maduraji v jižní Indii už přistáváme na letišti Kolomba, kde jsme přes couchsurfing našli jednoho hostitele a těšíme se, až se s ním potkáme. Jako první nás ale hned za prosklenými dveřmi letiště vítá neskuteřná opona vedra. Na jihu Indie bylo sice také vedro, ale zde je to tropicky vlhké vedro.
Jonathan, náš hostitel, nás vítá úsměvem, chlazenými nápoji a větrákem, více v tenhle moment není třeba. :) Jinak jsme již postřehli první rozdíl oproti Indii: člověk zde může rozmáchnout pažemi do stran, aniž by při tom někoho praštil...je tady tolik volného prostoru a mnohem méně lidí!

 

Die nächsten Tage gucken wir uns Colombo an und versuchen die Kultur kennenzulernen. In Jonathans Mittagspause zeigt er uns ein bisschen das Zentrum und wir gehen zusammen in eine Kanteene Mittag essen. Es gibt Reis mit Curry und exotisches Gemüße nach Wahl. Man kan sich so viel auf den Teller laden, wie möglich. Manche Beilagen schmecken ein bißchen fischig und wir merken bald, dassFisch im Allgemeinen sehr beliebt ist. Gegessen wird mit den Händen, Besteck gibt es hier nicht. Und so sitzen wir in einem Lokal, in dem Büroarbeiter und Manager in glatt gebügelten Anzügen sitzen und alle Reis mit der Hand essen, obwohl das ziemlich bizzar aussehen mag. Auch wir stürzen uns dran und stellen fest, dass das gar nicht so schwer ist. Manche Leute sagen, dass wenn sie nicht mit der Hand essen, können sie sich nicht richtig satt essen.

Následující dny poznáváme Kolombo a seznamujeme se s místní kulturou. Když má Jonathan přestávku na oběd, prochází s námi centrum Kolomba a následně jdeme na oběd do kantýny. Jako vždy je k obědu rýže s curry a pro nás exotická zelenina vlastní volby. Talíř si člověk může naplnit podle libosti. Některé přílohy v sobě nečekaně skrývají cosi rybího a ryba je všeobecně dost oblíbená. Jí se zde rukama, příbor byste zde nenalezli. A tak sedíme v kantýně plné kravaťáků v nažehlených košilích a všichni si cpou rýži do úst rukama, ať už to vypadá jakkoliv bizardně. Tak se do toho také dáváme a zjišťujeme, že na tom není nic složitého. Ačkoli to v našem podání možná nevypadá úplně umě. Někteřé lidé dokonce tvrdí, že pokud nejí rukama, nedostaví se u nich pocit sytosti.



Zwei Tage nach uns kommen auch Cathleen und Marcel an! Wir freuen uns, dass sie endlich da sind und der Spaß endlich beginnen kann. Es gibt nicht nur Erzählungen aus der Heimat, sondern auch eine Bratwurst (sogar Schweineflisch über VAE geschmuggelt!), deutsche Zeitungen und Zeitschriften und eine Menge Schokolade! Wer hätte das gedacht?




Dva dny po našem příletu konečně doráží i Cathleen s Marcelem a sranda tedy může začít! Krom novinek a drbů z domova jsme překvapeni pořádnou německou klobásou (vepřové propašováno dokonce přes Spoj. Arab. Emiráty! :)), německými časopisy a novinami a spoustou čokolády! :)


 

Die erstenTage ist Strand angesagt. Leider ist hier gerade die Hauptsaison und wir sind nicht die einzigen, die hier Urlaub machen, sodass man hier paradiesische menschenleere Strände kaum finden würde. Nichsdestotrotzdem sind die Strände traumhaft und wir gehen baden, spielen Frisbee am Strand, liegen in den Strandliegen, unternehmen kleine Ausflüge um Tempel zu besichtigen oder die Hafenstadt Galle zu besuchen. Wir tauchen dabei in die kulinarische Welt Sri Lankas ein, versuchen uns dabei zu merken, was es zu welcher Tageszeit gibt, denn das ist nicht so einfach. Daniela möchte unbedingt seit paar Tagen einen Ei-Hopper essen, aber irgendwie sind wir immer zur falsche Zeit and falschen Ort, bzw. haben den falschen Appetit. Aber eine zarte Kokossnuss auf der Straße geht immer.



Pro začátek je v plánu oddych na pláži. Jen jsme nepomysleli na to, že je zrovna hlavní turistická sezona a my tím pádem nejsme jediní, kdo zde dovolenkuje, takže liduprázdné pláže by zde člověk jen marně hledal. Nicméně pláže jsou i tak kouzelné, my se plácáme ve vodě, hrajem frisbee na pláži, válíme si šunky v lehátkách a vydáváme se i na menší výlety po okolí, obhlédnout buddhistické a hinduistické chrámy, či na výlet do přístavního města Galle. Objevujeme kulinářské speciality Srí Lanky, přičemž se snažíme si zvyknout na to, co je kdy a kde k dostání, neboť to zde není úplně lehké.. Daniela chce už několik dní vajíčkového hoppera, ale tak nějak jsme vždy ve špatnou dobu na špatném místě a hopper není k dostání. Ale kokosový ořech je naštěstí k dostání vždy a všude.


 

Um uns ein bisschen abzukühlen, begeben wir uns in das zentrale Hochland Sri Lankas, wowir den Adam's Peak besteigen wollen. Hier wählen wir den Ort Ella aus und finden ein brandneues Gästehaus, in dem wir die aller ersten Gäste sind. Wir bekommen einen netten Discount, die Gastgeber sind nett, bereiten leckeres Essen für uns zu. Als Vorbereitung für den “großen” Adam's Peak “besteigen” wir zuerst den Kleinen Adam`s Peak, einen kleinen Gipfel der von Teeplantagen umgeben ist und von dem man schöne Blicke auf die grüne Landschaft genießen kann. Der Weg führt an Teeplantagen vorbei, die Erde ist rot, die Teeblätter schön grün und es ist feucht. Im nächsten Moment hat Marcel gleich den ersten Blutegel, der sein Bein hochklettert! Ganz schön ecklig und beängstigend. Auf der Terasse des Gästehauses genießen wir die grünen Blicke, schreiben Postkarten und später lassen wir uns das Haus gekochte Abendessen munden.



Abychom se trochu ochladili, vydáváme se na centrální vysočinu Srí Lanky, kde chceme pokořit Adamovu horu. Volíme vesničku Ella, kde nacházíme i zbrusu nové ubytování, kde máme tu čest být prvními hosty. Jakožto první zákazníci dostáváme dokonce i slevu, hostitelé jsou příjemní a připravují pro nás domácí stravu. Jako přípravu na pokoření “velké” Adamovy hory se vydáváme pokořit malou Adamovu horu, malý vrcholek uprostřed čajových plantáží, ze kterého se skýtají nádherné pohledy na okolní zeleň a vodopády. Cesta se vine mezi čajovými plantážemi, zemina je zde červená, lístky čaje pěkně zelené a je tu celkem vlhko. Než se Marcel naděje, už si to po jeho lýtku šine první pijavice. Otřásáme se odporem a pečlivě si prohlížíme naše končetiny. Zpět na terase naší ubytovny se kocháme zelenými výhledy, píšeme pohledy a necháváme si pochutnat.


Das Dörfchen Ella liegt an einer Bahnstrecke, die für schöne Landschaftsblicke bekannt ist. Man kann hierfür sogar ein Ticket für den verglasten Panoramawaggon des Zuges kaufen, die jedoch sehr teuer sind. Wir kaufen uns Tickets für die zweite Klasse und sind damit mehr als zufrieden. Früh am morgen stehen wir noch ein bisschen verschlafen am Bahnhof. Der Zug fährt ziemlich langsam, so dass man die Blicke genießen kann. Die Türen sind offen und bieten einen idealen Platz zum rausschauen und Beine baumeln lassen. (ausser wenn man sie einziehen muss, weil die Pflanzen zu hoch sind). Man sieht viele Leute, am Rand der Strecke warten, bis der Zug vorbei ist, denn dann laufen sie weiter auf den Gleisen, was hier ziemlich beliebt ist, denn manchmal ist das der beste Weg. In den Teefeldern sieht man ab und zu ein paar Teepflücker und bald fängt es an zu nieseln, später zu regnen. Zum ausprobieren bieten sich verschiedene Snacks von den Händlern an, darunter scharfe Krabbenklopse.


 
 
 

 

Vesničkou Ella vede vlaková dráha, která je proslulá krásnými výhledy. Je dokonce možné zakoupit si lístek do proskleného panoramatiského vagónu, které jsou ovšem poměrně drahé. My si zakupujem lístek do druhé třídy a jsme s naší volbou víc než spokojeni. Brzy ráno postáváme ještě celkem ospale na nádraží. Vlak se šine tak pomalu, že je možné se kochat výhledy. Dveře vagónů jsou otevřené a sedět ve dveřích se zdá být ideálním místem na kochání se přírodou a houpání nohama (občas je nutné nohy zatáhnout zpět, když se příroda moc roztahuje). Podél kolejí stojí spousta lidí, kteří čekají, až vlak projede, aby se pak zase mohli vydat dále po kolejích. Chození v kolejišti je zde běžné, vlaků moc nejezdí a vlaková dráha je mnohdy nejudržovanější a nejkratší cesta. Tu a tam je v čajových plantážích možné zahlédnout sběrače. Zanedlouho začíná poprchávat, později prší už pořádně. Zpátky v kupé se nabízí různé pochutiny od místních prodavačů, kteří prochází vlakem, jako například ananas či krab v pálivém těstíčku.

In Hatton, wo wir den Zug verlassen, nehmen wir einen Bus und fahren nach Dalhousie, dem Ausgangspunkt für den Adam`s Peak, einen 2243 Meter hohen Berg. Mittlerweile regnet es schon ziemlich stark und wir sind ein bißchen skeptisch was unseren Plan angeht, den Berg am nächsten Morgen zu besteigen. Als wir bei unserem Gästehaus sitzen, sehen wir, dass am späten Nachmittag vom Adam's Peak immer noch Leute runterkommen. Manche von denen müssen gestützt, manche gar getragen werden. Das Besteigen der über 5000 Treppen kann richtig erschöpfend sein, das ändert aber nichts daran, dass der Adam's Peak ein wichtiger Pilgerort für Buddhisten, Hindus, Christen und Muslime ist. Jeder dieser Religionsgruppen schreibt dem Berg eine andere Geschichte zu. Am Gifpel des Berges soll man einen Fußabdruck im Felsen sehen. Die Buddhisten sagen er stammt von Buddha, die Hindus meinen Schiwa und die Christen und Moslems behaupten er sei von Adam. Viele Pilger besteigen den Berg täglich, die meisten wohl der Tradition nach in der Nacht, um den Sonnenaufgang und die Morgenzeremonie auf dem Gipfel zu erleben und die Hitze zu meiden.

V Hattonu přesedláváme na autobus do Dalhousie, výchozího bodu na Adamovu horu, která měří 2243 metrů. Momentálně prší celkem dost a my začínáme být trochu skeptičtí, jak to s tou Adamovo horou nakonec bude. Když pak pozdě odpoledne sedíme pod střechou naší ubytovny, pozorujeme lidi, kteří schází z Adamovy hory. Někteří z nich potřebují podporu, někteří musí být dokonce neseni. Těch 5000 schodů, které na nás dnes v noci čekají, může být tedy celkem vyčerpávajících. Což ovšem nemění nic na tom, že je Adamova hora posvátným poutním místem pro mnoho buddhistů, hinduistů, křesťanů i muslimů. Každá z těchto náboženských skupin připisuje Adamovo hoře jinou pověst. Na vrcholu je k zhlédnutí otisk chodidla. Podle buddhistů je to otisk Buddhův, podle hinduistů Shivův, podle křesťanů a muslimů je to otisk Adamův. Každodenně na vrcholu stane mnoho poutníků, většina z nich se podle tradice vydává na výstup v noci, aby zde zažili východ slunce a ranní ceremonii, a také aby se vyhli vedru, které přes den panuje.


 In einem der Verkaufsständer ersteigern wir Plastikregenponchos für uns alle, für den Fall, dass es regnen sollte. Die Nacht schlafen wir ziemlich unruhig, um 2 Uhr klingelt schon der Wecker. Viel geschlafen haben wir nicht und dazu immer noch den Regen draußen gehört. Zum Glück war es nicht Regen, sondern das Plätschern des kleinen Flusses vor dem Haus. Es regnet nicht, also kann es um 2:30 Uhr losgehen!

V jednom stánku si zakupujeme igelitová ponča proti dešti, neboť s sebou nemáme vůbec nic. V noci spíme celkem neklidně a už ve dvě nám zvoní budík. Moc jsme toho nenaspali a i tak jsme celou dobu nastražovali uši, jestli ještě prší, déšť bylo slyšet po celou dobu. Jak naštěstí zjišťujeme, nebyl to déšť, ale zvuk malé říčky, která se nachází hned před domem. Neprší a my můžeme ve 2:30 vyrazit!
Wir fangen langsam an, registrieren uns im Aufstiegsbuch, bekommen ein Band um den Arm und eine Segnung. Kurz danach sehen wir schon wie ein Mädel mit verletzem Fuß nach unten geführt wird. Umso mehr konzentrieren wir uns auf die Treppe. Es ist noch ziemlich dunkel, manche Leute laufen mit Lampe, manchen genügt das Mondlicht. Links und rechts der Treppe sind kleine Läden, wo man Tee oder kalte Getränke kaufen kann, etwas zum Essen gibt s auch. Die Preise steigen mit jeder Treppenstufe;), denn alles muss von den Trägern hoch hochgetragen werden. Mit uns laufen noch ganz viele Einheimische, die meisten in Flip-Flops, oder barfuß, manche noch mit Kleinkind auf dem Arm oder Rücken. Junge, Alte, Männer, Frauen- alle sind dabei und vor uns allen liegen ca. 5000 Treppen.

Začínáme pozvolna, registrujeme se do knihy výstupů, dostáváme symbolický náramek kolem zápěstí a dostává se nám požehnání k výstupu. Krátce poté již vidíme scházet jednu dívčinu s podporou a zraněnou nohou. O to více se soustředíme na každý schod. Je ještě celkem tma, někteří s sebou mají svítilny, jiní se spokojí se svitem měsíce či osvětlením krámků, kterými jsou schody lemovány a kde je možné zakoupit čaj, chlazené nápoje a něco k snědku. Ceny stoupají s každým schodem, neboť vše musí bých vyneseno nosiči. Spolu s námi na vrchol stoupá spousta místních, většina z nich v žabkách či bosky, někteří ještě s malých dítětem v náručí nebo na zádech. Mladí, staří, muži, ženy – všichni jdou na to a před námi ještě cirka pět tisíc schodů.


 
 

Oben angekommen werden die Schuhe ausgezogen und alle sichern sich den besten Platz um den Sonnenaufgang zu beobachten. Unter uns schweben weiße Wolken und Nebel, der Himmel ist bewölkt und während die Einheimischen “Sadhu Sadhu” rufen, schaut die Sonne für 2 Minuten aus dem Wolkenmeer raus. Es ist ein schöner Anblick und schönes Gefühl, das geschafft und schönes Wetter gehabt zu haben. Nach der Zeremonie begeben wir uns auf den Weg nach unten und merken bald, wie unendlich die Treppe ist. Unten angekommen, fällt es uns schwer zu laufen und die nächsten Tage haben wir noch Muskelkater. Aber wir haben es geschafft und sind glücklich darüber, dass wir den Sonnenaufgang sehen konnten, nicht vom schweren Regen erwischt wurden...und noch laufen können :)

Po zdolání nekonečných schodů je třeba zout boty, neboť vrchol je místo posvátné. Hned poté si všichni zajišťují nejlepší místo ke sledování východu slunce. Pod námi se vznáší bílé mraky a mlha, nebe je zamračené a zatímco místní volají “Sadhu Sadhu”, probíjí si slunce svou cestu mezi mraky a my si vychutnáváme ten okamžik, který ovšem netrvá dlouho, dnes zvítězily po dvou minutách mraky. My si ale vychutnáváme vítezství naše a jsme rádi, že nás nezastihl lijavec a že se slunce, byť jen na krátkou dobu východu, ukázalo. Po ceremonii nás čeká už jen cesta dolů, schody jsou nekonečné a dole jsme rádi, že ještě jakžtak chodíme, není to ale úplná sranda a natažené svaly pak máme ještě pár dní.





Was wäre es für einen Urlaub in Sri Lanka ohne paar Elefanten gesehen zu haben? Wir sehen den ersten Elephanten in der Stadt Kandy hinter einer Tempelmauer. Nicht schlecht, wie er da steht und große Äste mit seinem Rüssel bricht und verspeist und dabei immer hin und her wackelt.

Wir entscheiden wir uns dann noch ein Elephantenaltersheim zu besuchen, wo alte Arbeits- oder Tempelefanten auf einen besseren Lebensabend hoffen. Man kann sie hier waschen, füttern, eine Elefantendusche nehmen oder einen Ritt auf den Dickhäutern machen. Nach kurzer Überlegung entscheiden wir uns, den Eintritt mit einem kurzen Ritt auf dem Elefantenrücken zu bezahlen. Es sind gerade viele Besucher hier und die ganze Sache läuft ein wenig hektisch und schnell ab, und so saßen wir schneller als erwartet auf dem Rücken eines alten Elefanten, dessen Wirbelsäule ziemlich rausschaute und uns in die Poritze drückte. Es ist eine ziemlich wackelige Angelegenheit gewesen und wir waren froh, dass wir nur einen kurzen Ritt absolviert hatten. Danach werden die Elefanten auf Befehl ins Wasser geführt und man darf sie waschen. Anschließend werden sie mit einem Teller Obst belohnt.

Co by to bylo za dovolenou na Srí Lance, kdybychom vynechali slony? Prvního slona špehujeme za zdí chrámu v Kandy, kde si postává na soukromém pozemku, před sebou haldu větví, které láme chobotem a cpe se jimi a pořád se u toho tančivě kymácí ze strany na stranu.

 

Za dalšími slony se vydáváme do “domova sloních důchodců”, kde vysloužilí pracovní a chrámoví sloni doufají v lepší zbytek svého života. Je možné je zde vydrhnout, nakrmit, nechat se od nich vysprchovat či se na nich projet. Po krátkém váhání si zakupujeme vstup s krátkou projížďkou. Je dopoledne, v domově je tedy celkem dost návštěvníků a celkově to zde probíhá poněkud hekticky a splašeně, a tak sedíme dříve než bychom se nadáli na hřbetu starého slona, jehož páteř se pod kůží rýsuje až moc, což se zrovna nelíbí našim pozadím. Jinak je to celkem vaklavá záležitost a my jsme rádi, že jsme se rozhodli jen pro krátkou projížďku. Poté jsou sloni na povel svedeni do vody, kde je možné je vykartáčovat a následně odměnit talířem ovoce.

Leider wirkte das ganze ziemlich unentspannt und unnatürlich, die Elefanten waren angekettet und jeder hatte seinen Standplatz und wurde zum Baden genommen, weil das die Touristen bezahlt haben, nicht dass das die Elephanten gerade wollten. Deswegen waren wir ein bisschen enttäuscht, vor allem, weil uns dieser Ort von einer Freundin empfohlen wurde und wir haben uns eher wie ein Elefantendorf vorgestellt, wo sich die Elefanten natürlich bewegen und alle zusammen baden können. Aber so war eben das Erlebnis. Mit gemischten Gefühlen fuhren wir noch zum Strand nicht weit von Colombo, wo wir die letzten Tage bis zum Abflug von Marcel und Cathleen verbringen wollen. Das Wetter steht aber nicht auf unserer Seite, es regnet wieder mal. Wir übernachten hier in einem Hostel, das aber auch ein bisschen komisch ist, es muss aufgeschrieben werden, wann wir das Hostel verlassen und wann wir zurückkommen, man fühlt sich wie unter Aufsicht von Big Brother. Aber ansonsten ist es kein schlechter Ort.

Bohužel to celé probíhá celkem nepřirozeně a atmosféra je celkem zvláštní, někteří sloni mají nohy spojené řetězy a každý má své místo ke stání, ze kterého jsou odvedeni do vody, když to chtějí turisté, ne když by to chtěli sloni sami. Trochu nás ten domov sloních důchodců zklamal, hlavně proto, že nám to doporučila kamarádka a my si to představovali spíše jako sloní vesničku, kde se sloni relativně volně pohybují a koupou, kdy chtějí. Ale takový byl holt náš zážitek. Se smíšenými pocity odjíždíme na pláž nedaleko Kolomba, kde máme v plánu strávit poslední dny před odletem Marcela a Cathleen. Počasí nám ovšem nepřeje a čeká na nás jen šedá deštivá pláž. Nocujeme v hostelu, kde se člověk cítí jako pod dohledem Velkého bratra, neboť je nutné zapisovat, kdy člověk odešel a přišel, ale jinak je to tam fajn.



Am letzten Tag bekommen wir endlich Ei-hopper, ein von Daniela lang ersehnter Snack! Dann ist es schon Zeit uns von Cathleen und Marcel zu verabschieden, sie fliegen nach Hause. Gedanken wie “Wie wäre das wohl für uns jetzt ach Hause zu fliegen? Wäre das etwa ein Kulturschock? So schnell nach Hause zu kommen?” gehen uns dann durch den Kopf, als wir im Nachtzug nach Trincomalee sitzen und versuchen zu schlafen.

Wir haben unseren Flug umgebucht und wollen noch ein bißchen abseits der Haupttouristengebiete reisen.

Na rozloučenou s Marcelem a Cathleen se nám konečně daří být ve správný čas na správném místě, podávají se vajíčkové hoppery! :D A pak už je čas na rozloučenou a pomyšlení na to, jaké by to bylo, kdybychom teď také nasedli do letadla a letěli domů, nám v nočním vlaku do Trincomalee nedá spát.



Místo toho jsme si pobyt na Srí Lance ještě prodloužili a vydáváme se do míst, která nejsou hlavními turistickými oblastmi.
Früh in Trincomalee angekommen, laufen wir am Strand entlang: vorbei an Fischerbooten, Fischern und Hunden, die uns mit fragenden Blicken begrüßen. Die Strände sind nicht sehr sauber, ausser vor ein paar Strandhotels. Wir suchen uns eine Unterkunft in Upuveli, der Strand hier ist leer und schön, der Ort an sich ziemlich klein. Die Sonne ist noch nicht aufgekommen, doch ahnen wir die Hitze, die uns erwartet.




Brzy ráno vystupujeme z vlaku v Trincomalee a cestou na pláži míjíme rybářské lodě, rybáře a psy, kteří nás zdraví tázavými pohledy. Pláže zde nejsou moc čisté, až na těch pár, kde se nachází hotely a chatky. Ve vesničce Upuveli nachází příjemné ubytování, pláž je zde prázdná a pěkná. I když slunce ještě nevyšlo, tušíme, že na nás dnes čeká pořádné vedro.


 

Um die Umgebung zu erkunden, leihen wir uns am nächsten Tag Fahrräder aus. An hinduistischen Tempeln vorbei geht es zum nächsten Strand, dessen Idylle durch eine Militärbasis gestört wird, das Ende des Bürgerkriegs mit den Tamil tigers ist noch nicht lange her.

Na výlety po okolí si půjčujeme kola a cestou k další pláži míjíme hinduistické chrámy. Idyla téhle pláže je ale začně narušena vojenským objektem, který se nachází přímo uprostřed pláže, konec občanské války s tamilskými tygry ještě není tak dávno.


 
 
 
 


Bei einem Ausflug nach Trincomalee besuchen wir die Festung mitten drin, der bisher schönste Hindutempel, wo wir uns auch die beeindruckende Zeremonie anschauen. Zum Abendessen treffen wir uns mit anderen Reisenden, die auch vor haben, nach Jaffna im Norden zu fahren. Wir treffen uns später alle am Busbahnhof und nehmen den Nachtbus nach Jaffna, was wir als unsere bis jetzt schlimmste Nachtbusfahrt beschreiben würden, mit sehr kleinen Metallsitzen, lauter Musik und verrücktem Fahrsstill. Schlafen kann hier keiner. Um 5 Uhr morgens spazieren wir durch Jaffna und suchen eine Unterkunft, die wir im YMCA finden. Nach dem Ausflug auf die Insel Delft, wo wir in einem überfülltem Bott hingefahren wurden, viele christliche Grabsteine sehen und einem sehr alten und nettem Mann begegneten, treffen wir uns am Abend zu einem Grillen bei Jonathan, da er ursprünglich aus Jaffna kommt und gerade seine Familie besucht. Dann besuchen wir noch die kleine Stadt Mannar, die auf uns sehr sympatisch wirkt. Von hier aus machen wir Ausflug nach Talaimannar pier, einem Ort, der nur ca 40 Km von Indien entfernt ist und wo man angeblich die Reste der Adam's Brücke sehen könnte.


 
 
 


V Trincomalee navštěvujeme pevnost, v jejímž středu se nachází pro nás zatím nejhezčí hinduistický chrám, kde se nám nabízí podívaná na ohromující ceremonii. Na večeři se scházíme s dalšími cestovateli, kteří stejně jako my plánují vydat se do městě Jaffna, na severu ostrova. Později se všichni opět scházíme na autobusovém nádraží a nočním autobusem se vydáváme do Jaffny. Jízda je to příšerná, pro nás zatím nejpříšernější. Sedadla jsou děsně malá a kovová, místo na nohy žádné, hudba hlasitá, aby řidič (a nikdo jiný) neusnul a styl jízdy šílený. V pět ráno procházíme Jaffnou a hledáme ubytování, kdy bychom složili hlavu. Útočiště nacházíme v YMCA. Po výletě na ostrov Delft, kam jsme byli dopraveni přecpanou lodí a kde je možné spatřit mnoho křesťanských náhrobků a kostelů, a kde jsme se potkali s jedním starým hodným pánem, se scházíme u Jonathana na grilovačku. Jonathan pochází původně z Jaffny a je zrovna na víkend na návštěvě u své rodiny. Z Jaffny se pak vydáváme do malého městečka Mannar, které je nám velmi sympatické. Odtud se vydáváme do města Talaimannar pier, místa, které je od Indie vzdáleno jen necelých 40 kilometrů a je zde údajně možné spatřit zbytky Adamova mostu.


 

Die vorletzte Nacht in Sri Lanka verbringen wir am Strand in Kalpitiya. Es ist ein ziemlich verlassener Strand, jedoch beliebt bei Kitesurfern, von denen sich ein paar hierhin verirrt haben. Wir baden, springen in den Wellen, sammeln Muscheln und am Abend bauen wir endlich wieder einmal unser Zelt auf, kochen Linsen mit Reis und dazu die Muscheln, die wir aus dem Meer gesammelt hatten. Ausser ein paar Krabben, die in der Nacht unser Kochgeschirr inspizieren, stört uns keiner. Direkt nach dem Aufwachen springen wir erstmal in die Wellen und schwimmen, bevor wir die Sachen packen, nach Colombo fahren und uns von Jonathan und Sri Lanka verabschieden.

Předposlední noc na Srí Lance trávíme na pláži v Kalpitiyi, která je celkem opuštěná. Zato ale oblíbená u kitesurferů, kterých zde pár potkáváme. Koupeme se, skáčeme ve vlnách, sbíráme mušle a večer po dlouhé době stavíme stan a vybalujeme ešus, abychom si uvařili rýži s čočkou a s nasbíranými mušlemi. Až na pár krabů, kteří v noci přišli vylízat náš ešus, nás zde nikdo neruší. Po probuzení se nejprve pereme s vlnami v moři, pak balíme našich pár švestek a jedeme do Kolomba, kde nastává rozloučení s Jonathanem a se Srí Lankou.