Aus der Kraxe: Mai 2015

27.12.2014 - 14.02.2015

Denke ich an unsere 8 Wochen in Indien zurück, überkommt mich irgendwie ein Gefühl von Melancholie. Bevor wir nach Indien reisten, hätte ich kaum geglaubt, dass ich jemals dieses Gefühl mit Indien in Verbindungen bringen werde. Die Geschichten und Gerüchte, die wir über Indien gehört haben, handelten eher von Themen wie Lärm, Dreck, Armut, Abzocke und Hektik. Wenn es auch komisch klingen mag, aber wir hatten uns Indien von vornherein als Ort gewählt, an dem wir uns vom ständigen unterwegs sein der Reise eine Ruhepause gönnen wollten. Die alten und neuen Hippiestrukturen sollten es möglich machen. So waren auf unserer Reiseliste vorallem Backpackerenclaven wie Daramshala, Puschkar, Goa und Hampi. Doch die Orte dazwischen, wie Amritsar, Ludhiana, Mumbai, Madurai und Varanasi hatten genug Masala, um uns mit der Hassliebe zu infizieren, die Indien so bittersüß versprüht.

Pomyslím-li na těch 8 týdnů, které jsme v Indii strávili, přepadne mě pocit melancholie. Předtím, než jsme Indii navštívili, bych asi nevěřil, že budu mít ve spojitosti s Indií právě tenhle pocit. Historky a zvěsti o Indii, které se k nám donesly, se většinou zabývaly tématy jako hluk, špína, chudoba, šizení a uspěchanost. I když to možná bude znít divně, my jsme si Indii zvolili jako místo k odpočinku, abychom si oddychli od každodenního bytí na cestě. Umožnit nám to měly staré a nové hippie struktury, a tak byly na našem plánu hlavně enklávy baťůžkářů jako Daramsala, Puškar, Goa a Hampi. Ostatní zastávky mezi těmito enklávami, jako Amritsar, Ludhiana, Mumbai, Madurai a Varanasi měly v sobě dostatek koření másaly na to, aby nás nakazily „nenávistnou láskou“, kterou Indie tak sladkobolně infikuje.

Indien hatte uns genau empfangen, wie uns Pakistan verabschiedet hatte: kalt und grau. Das Hauptheiligtum der Sikh ist der Goldene Tempel in Amritsar, dort können alle Pilger und Gäste kostenlos schlafen und essen. Eine solch ruhige und entspannte Atmosphäre wie dort haben wir in keiner anderen religiösen Stätte in Indien wieder erlebt. Jeder hat ein leichtes Schmunzeln auf den Lippen und das Geben und freiwillige Helfen wirkt herzlich und ehrlich. Wären es nicht 7°C gewesen, hätten wir uns barfuß auf den Marmorfließen des Tempels wohl noch wohler gefühlt.

Indie nás přivítala přesně tak, jak se s námi rozloučil Pákistán: studeně a zataženě. Hlavní svatyní Sikhů je Zlatý chrám v Amritsaru, zdarma zde mohou přenocovat a najíst se všichni poutníci a návštěvníci. Tak poklidnou a uvolněnou atmosféru jako zde bychom marně hledali v celé Indii. Každý má na rtech lehký úsměv, a dávání a dobrovolné pomáhání působí opravdu srdečně a upřímně. Kdyby nebyla taková zima, asi bychom se bosí na mramorových dlaždičkách chrámu cítili o něco lépe.

Golden temple in Amritsar

Local dorm at Golden Temple Amritsar (Foreigners get a "nicer" room)

Pilgrim taking a dip in the lake of immortal nectar

Langar (communal kitchen) at the Golden Temple in Amritsar

Die ganzen schlechten Gerüchte über Abzocke und die Distanz der Inder hatten sich gleich am ersten Tag widerlegt. An diesem Sonntag wurden wir in einen kleinen Hindutempel eingeladen, um die heilige Speise zusammen mit der Gemeinde einzunehmen, in einer Kirche wurden uns nach der Messe Kaffee und Samosas angeboten und im goldenen Tempel konnten wir kostenlos schlafen und essen.

Všechny ty špatné pověsti o okrádání a rezervovanosti Indů se vyvrátily hned první den. V onu neděli jsme byli pozváni do hinduistického chrámu, abychom společně s osazenstvem pojedli posvátný pokrm, v jednom kostele po mši neodmítáme pozvání na kávu a samosy a ve Zlatém chrámu je nám umožněno zdarma přenocovat a stravovat se.

Seen in a Hindu temple in Amritsar

Daramshala brachte endlich die ersehnten Sonnenstrahlen, nach 2 Wochen Dauernebel. Wir feierten im fast leeren Ort (selbst dem Dalai Lama war es zu kalt) Silvester mit einer Gruppe Freiwilligen, die Kunstprojekte mit tibetischen Flüchtlingen organiserten. Auch einige der jungen Tibeter waren bei der kleinen Feier dabei. So konnten wir ein paar interessante Geschichten erfahren und gingen dann einer Einladung eines couchsurfing-Mitgliedes aus Ludhiana nach.

Daramsala přinesla konečně vytoužené sluneční paprsky po dvou týdnech nepřetržité mlhy. V poloprázdném městečku (I pro Dalajlámu asi bylo moc chladno :)) slavíme silvestr se skupinou dobrovolníků, kteří organizují umělecké projekty s tibetskými uprchlíky. Několik mladých tibeťanů se také zúčastnilo novoroční oslavy a my si vyslechli zajímavé příběhy, než jsme se vydali do Ludhiany na pozvání jednoho člena couchsurfingu.

Dort war es zwar wieder neblig, die Familie von Sim erwärmte jedoch unser Herz. Wir wurden das erste Mal vom Kulturunterschied erfasst. Seine Ehe wurde, wie so viele in Indien, von den Eltern arrangiert und gegen all unsere westlichen Vorurteile und Erwartungen wirkte die Ehe sehr herzlich und harmonisch. Er hatte seine eigene Firma und war relativ wohlhabend. Sein Vater und sein Sohn wohnten mit im großen Haus. Wenn man reist, kommt man kaum tiefer ins Gespräch mit alten Leuten, weil die Sprachbarriere es verhindert. Hier konnte der Großvater jedoch perfekt Englisch und wir plauderten lange über die alten Tage der indischen Bahn. Wir erfuhren noch mehr über die Kultur der Sikh (der Großvater hatte sich noch nie die Haare und den Bart geschnitten) und probierten sogar die Hochzeitskleider unserer Gastgeber an und bekamen eine Einführung in die Küche Punjabs.

V Ludhianě bylo sice zase zamlženo a chladno, Simova rodina ale rozmrazila naše srdce. Poprvé jsme byli zaskočeni kulturními rozdíly. Simovo manželství bylo, jako většina v Indii, domluveno jeho rodiči a i přes všechny naše západní předsudky a očekávání působilo jejich manželství velmi srdečně a harmonicky. Sim má svou vlastní firmu a je celkem majetný. Jeho otec a syn bydlí společně v jednom velkém domě. Většinou se na cestě nezapřádáme do dlouhých rozhovorů se staršími lidmi, jelikož existuje jazyková bariéra. Zde jsme ale rozhovorem s dědečkem strávili několik hodin, neboť uměl plynule anglicky a prozradil nám jakožto bývalý zaměstnanec indických drah spoustu zajímavých historek. Krom toho jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o kultuře Sikhů (dědeček si třeba ještě nikdy v životě nestříhal vlasy ani vousy), mohli si vyzkoušet svatební oděvy našich hostitelů a byli jsme seznámeni s kuchyní Pandžabu.

Participants of a Sikh procession in a village near Ludhiana

Sikh temple near Ludhiana

Traditional Sikh wedding dresses in Ludhiana

Um der Kälte endgültig zu entfliehen, entschieden wir uns, direkt nach Puschkar, ins frühlingshafte Rajasthan zu fahren. Verzögern konnte das nur ein Zug in Delhi, der 10 Stunden Verspätung hatte. Steffi war immer noch an unserer Seite und wir hatten eine bezaubernde Zeit mit Flötenspiel, leckerem (höllisch scharfen) Essen und einem Ausflug zu 2 Sadhus. Der eine isst angeblich ausschließlich Kartoffeln (Alu Baba) und der andere hatte sich vorgenommen 12 Jahre nur zu stehen (6 Monate hatte er bereits hinter sich). René aus Halle, den wir in Islamabad bei Babar kennengelernt hatten, liefen wir auch wieder über den Weg und wir entschlossen uns alle zusammen mit Diepahn aus Kolkata nach Udaipur weiter zu reisen.

Abychom konečně unikli chladu na severu, vydali jsme se přímo do Puškaru v Radžastánu, kde se právě probouzelo jaro. Oddálit to mohl jen vlak v Dilií, který měl 10 hodin zpoždění. Štěpka byla pořád ještě po našem boku a my prožili okouzlující časy s flétnami, vynikajícím (ale pekelně ostrým) jídlem a výlety ke dvěma sádhui (poutníkům). Jeden z nich jí údajně jen brambory (Alu baba) a ten druhý si vytyčil cíl, 12 let jen stát (tzn. konat vše ve stoji, přičemž měl za sebou právě 6 měsíců). René z Halle, kterého jsme poznali v Islámabádu, se ocitl také v Puškaru, a tak jsme se rozhodli, spolu s Dýpanem z Kolkaty, jet do Udaipuru.

Walk along the holy lake in Pushkar

Holy cow in the kitchen (not in the pot)

Pilgrim at the lake in Pushkar

Visit at Aloo Baba's temple (Potato holy man)

Seen at "Standing Baba's" temple

Als wir dort schon fast wieder abreisen wollten, sprach uns eines Abends ein Franzose an und fragte, ob wir nicht Lust hätten als Komparsen in einem französischen Film mitzuspielen, der gerade in der Umgebung von Udaipur gedreht wurde. Im Film ging es um einen Franzosen der nach Indien kommt, um in einem afghanischen Flüchtlingslager zu arbeiten, sich dort verliebt und das Ganze irgendwie eine dramatische Wendung nimmt. Der Arbeitstitel des Film war „Les Cowboys“. Wir sollten die „weißen“ NGO Arbeiter spielen. Also wurden wir (außer ich -Alex- mein Bart war zu lang) für zwei Tage Filmstars.

Když už jsme se skoro loučili s Udaipirem, oslovil nás jednoho večera jeden Francouz, zda bychom nechtěli být komparzisty ve francouzském filmu, který se právě nedaleko Udaipuru natáčí. Ve filmu jde o Francouze, který je vyslán do Indie, aby pracoval v utečeneckém afghánském táboru, kde se ale zamiluje a v celé story tak nastává dramatický zvrat. Pracovní titul filmu byl „Les Cowboys“ a naším úkolem bylo hrát „bílé“ pravocníky nevládní organizace. A tak se z nás (kromě Alexe, jehož vousy byly příliš dlouhé) staly na dva dny filmové hvězdy.

Find the Indian!

Fateh Sagar Lake in Udaipur

Street scene in Udaipur

Deepan, Steffi, Rene and the two of us in Udaipur

Nach Udaipur trennten sich all unsere Wege und wir fuhren alleine nach Mumbai weiter. Dort konnten wir unsere zweite super nette couchsurfing Erfahrung in Indien erleben. Blieben aber in dieser Monsterstadt nur 2 Tage.

Po Udaipuru se naše cesty zase rozdělily a my se vydali do Mumbaje, kde na nás čekala druhá milá coouchsurfing zkušenost v Indii. V mega Mumbai jsme ale nakonec pobyli jen dva dny.

Quick eat at the rear of a bycicle

Old town of Mumbai

Train ride in the Bronx...hm..no..in Mumbai

Eine Horrornachtbusfahrt sollte uns nach Goa bringen. Und auf einmal waren wir im tropischen Paradies (welches wir uns mit ganz vielen Russen und ein paar anderen Ausländern teilen mussten). Trotzdem eignete sich Arambol hervorragend um nichts zu tun. In einer Bambushütte wohnen, frische Früchte essen, im Meer baden, Sonnenuntergänge beobachten, anderen Reisenden beim musizieren oder Kleinkunst machen zusehen und einfach faulenzen.

Příšerná noční jízda busem nás dopravila do státu Goa, čímž jsme se ocitli v tropickém ráji.(o který jsme se museli podělit se spoustou Rusů a několika dalšími cizinci). I tak se Arambol jeví jako ideální místo k nicnedělání. Bydlet v chatce z bambusu, cpát se zralými sladkými plody, koupat se v moři, sledovat západy slunce, naslouchat ostatním cestujícím při muzicírování či jen tak lenošit...co víc si přát?

Goan beach in Arambol

Sunset at a beach in Maharashtra

Rene's "secret" beach in Maharashtra ;)

Another secret beach in Maharashtra

Um jedoch unserer Seele die totale Tiefenentspannung zu gönnen, sind wir nach Hampi in Karnataka gefahren. In einer Bambushütte mit Hängematte direkt vor der Tür lässt sich dies gut erfüllen. Die Umgebung um Hampi bietet einen wunderschönen Blick auf viele grünen Reisfelder, kleine und große Steinformationen, die wie zufällig überall verteilt wurden und dazwischen ganz magisch – alte Hindu-Tempel. Sonnenuntergänge genießen, Flöte spielen, im Fluss baden und die Umgebung zu erkunden war die Füllung unserer Tage, denn in Hampi geht man alles „schanti“ an. (Schanti, schanti= ruhig, ruhig). Jeden Abend gab es auf dem Sonnenuntergangsfelsen kleine Konzerte und ein lokaler Musiklehrer hatte mit den Kinder, die dort Tee und Obst verkaufen ein Hampi-Lied einstudiert, dass schnell zur Hampi-Hymne wurde. (Hampi Song)

A aby toho odpočívání nebylo málo, vydali jsme se ještě do státu Karnataka, do městečka Hampi. Opět v bambusové chatce, s houpací sítí přímo před dveřmi se to odpočívalo jedna báseň. V okolí Hampi se nachází spousta intenzivně zelených rýžových políček, a skýtá se zde nádherný pohled na malé a velké kamenné formace, které jou náhodně roztroušeny po krajině a mezi nimi se zcela magicky tyčí staré hinduistické chrámy. Západy slunce, hra na flétnu, koupání v řece a poznávání okolí bylo náplní našich dnů, neboť v Hampi se točí svět šanti. (šanti šanti= pomalu, v klídku). Při západu slunce se většina lidí schází na jedné skále, kde se konají minikoncerty a místní učitel hudby spolu s dětmi, které zde prodávají čaj a ovoce, nacvičil song o Hampi, který se brzy stal hymnou Hampi. (Hampi Song)

Sunset on a boulder in Hampi

Daily celebration of the sunset in Hampi

Magnificant sunset in Hampi

Our hut in Hampi

Another sunset in Hampi

Hanuman temple in Hampi

Temple in Hampi

Über eine Woche hielt uns Hampi gefangen, bevor uns eine weitere lange Zugfahrt ins südliche Madurai in Tamil Nadu brachte. Hier war es sehr heiß, aber das Flair gefiel uns irgendwie mehr. Es war sauberer als bisher, Leute schienen uns optimistischer und freundlicher zu sein, das auf Bananenblätterrn servierte Essen sah noch exotischer aus, mit viel Kokosnuss und noch mehr Schärfe und der Lungi, der Wickelrock, den hier die Männer tragen sah einfach schön aus. Rund um den Meenakschi Tempel dürfen keine Autos fahren und es war das erste Mal, wo wir uns dachten: hier stimmt etwas nicht. Wir sind in Indien, es ist nicht laut, es ist nicht dreckig, Leute sind freundlich...so hat uns noch keiner Indien beschrieben! Aber so kann es eben auch in Indien sein!:) Um der ganzen Überraschung noch eine Krönung zu geben = als wir zum Flughafen laufen hält ein Taxi und bietet uns an kostenlos mitzunehmen, der Fahrer will seine Kunden abholen und damit er nicht leer fährt, nimmt er uns einfach mit. Mit schönen Gefühlen und Gedanken verlassen wir erstmal Indien und fliegen nach Sri Lanka. Indien – bis auf bald!

V Hampi jsme tak strávili něco přes týden, než nás dlouhá jízda vlakem přepravila na teplý jih, do Maduraje v Tamil Nadu. Teplo zde bylo ještě snesitelné, ale celkově se nám místní atmosféra líbila více. Zdálo se nám to tu poněkud čistší, lidé optimističtější a přátelštějsí, jídlo se spoustou kokosu a ještě pálivější podávané na banánových listech vypadalo ještě exotičtěji, a lungi, zavinovací sukně, kterou zde nosí muži, prostě vypadal pěkně. Okolo chrámu Meenakshi nesmí jezdit žádná auta a bylo to poprvé, kdy jsme si mysleli: tady něco nesedí. Jsme v Indii, není tu hluk, není to tu špinavé, lidé jsou přátelští... takhle nám Indii nikdo nepopisoval! Ale i tak to může v Indii vypadat. Abychom tomu překvapení nasadili korunu: cestou na letiště nám staví taxi a nabízí odvoz zadarmo, neboť řidič jede vyzvednout své zákazníky a aby nejel naprázdno, bere nás prostě s sebou. S pěknými pocity a myšlenkami opouštíme prozatím Indii a letíme na Srí Lanku. Tak zatím, Indie!